K posouzení, zda je naše hmotnost v normě nebo již nikoli, slouží tzv. hmotnostní indexy. Nejčastěji se používá body mass index (BMI). BMI se vypočítá podle vzorce:
BMI=tělesná hmotnost (kg)/ tělesná výška (m)2
Tabulka 1 – Zdravotní rizika podle BMI (klasifikace podle SZO a International Obesity Task Force)
Rozmezí BMI |
Kategorie |
Zdravotní rizika |
pod 18,5 |
podváha |
zvýšená |
18,5–24,9 |
normální rozmezí |
minimální |
25,0–29,9 |
nadváha |
lehce zvýšená |
30,0–34,9 |
obezita I. stupně |
zvýšená |
35,0–39,9 |
obezita II. stupně |
vysoká |
nad 40 |
obezita III. stupně |
velmi vysoká |
Na základě BMI je také možné určit míru zdravotního rizika. Nejnižší riziko zdravotních komplikací je při BMI mezi 18,5–25. BMI v rozmezí 25–30 také obvykle nepředstavuje vážnější zdravotní riziko, byť některé epidemiologické studie ukazují, že od hodnot BMI nad 27 již dochází k nárůstu zdravotních komplikací. Platí, že čím vyšší BMI, tím více stoupá riziko vzniku zdravotních komplikací a jejich závažnost. Nicméně i příliš nízký BMI (pod 18,5) je rizikový. Podváha je spojena s poruchami menstruačního cyklu, špatnou snášenlivostí chladu, zvýšeným ochlupením, sníženou odolností organismu vůči infekcím, objevit se mohou i psychické poruchy. Čím je tělesná hmotnost nižší, tím jsou potíže výraznější a ohrožení života reálnější. Při nízké tělesné hmotnosti je vždy potřeba pomýšlet na závažná onemocnění (př. nádorová onemocnění) a samozřejmě na poruchy příjmu potravy.
BMI neukazuje na složení těla, proto např. u sportovců, kteří mají vysoký podíl svalů, ukazují hodnoty BMI na nadváhu nebo dokonce obezitu. Také ženy a starší lidé mají při stejném BMI vyšší podíl tukové tkáně než muži a mladší osoby. Aby byly výsledky měření pravdivé, nemůžeme se spoléhat pouze na prostý výpočet BMI, ale použít sofistikovanější metody.
Zdroj: www.rekondice.cz